Bůh, nebo svatí?

Správné rozlišování

Každý člověk se cítí zavázán určitým osobám ze svého okolí, i již zemřelým, které pro něj mnoho znamenaly, a uctívá je. To, že se Marie, matka Ježíšova, těší u křesťanů zvláštní vážnosti, je proto samozřejmé. Musíme ovšem dobře rozlišovat mezi uctíváním Boha - Krista a ctí, kterou prokazujeme Marii.

Jen Bohu ale náleží božské uctívání. Božské uctívání nějakého stvoření by bylo nerespektováním prvního Božího přikázání. Křesťan ví, že nikdy nesmí uctívat Marii jako Boha, že Marie nikdy nemůže a nesmí zastínit Krista. Jen kvůli vyznamenání, které jí daroval Bůh, je pro nás hodna uctívání. A tak jsou všechny projevy oddanosti, které Marii přinášíme, platné v samotném Bohu nejvyšším, který tak projevuje svou velikost člověku a především Marii. Opravdové uctívání matky Boží není nic jiného než velebení Boží milosti, aniž by Boží matka byla svatější než někdo jiný z nás. Alternativa "Marie, nebo Kristus" by byla pokřivením mariánské zbožnosti.

Co bychom neobdrželi od Boha,
lze dostat od svatých?

Mnozí lidé také věří, že to, co by nedostali od Boha, mohou dostat od Panny Marie nebo od svatých. Domnívají se, že těmto světcům jsou blíž než Kristu a že je tito zprostředkovatelé lépe chápou a víc milují než Bůh.

Jako by nám ale někdo mohl být nakloněn víc než Otec! Jako by nám nějaký tvor mohl rozumět lépe než Stvořitel! Jako by byl Kristus neudělal dost, aby se nám přiblížil! Za takovou úctu ke svatým a k Panně Marii platíme ochuzením představy, kterou jsme si vytvořili o Bohu. Když se tito křesťané modlí ke svatým, jejich modlitby se odečítají od těch, které směřují k Bohu. Modlí se ke svatým na úkor modliteb k Bohu. Takovíto křesťané uskutečňují paradox, že odnímají Bohu to, co on sám bez ustání dává svým světcům.

Knihy a kázání o svatých a Marii mají někdy tendenci přehánět. ... "Marie je téměř božská", "její moc je téměř neomezená", "dosahuje k hranicím božství". Tento sloh dráždí čtenáře nebo posluchače, kteří vidí jasně. Není ale pravda o Marii dost krásná, že se musíme domnívat, že je třeba v její chvále přehánět?

Je dobře prohlásit, že Bůh je sám Bůh. Je dobře vyvyšovat jeho moc a jeho dobrotu nad tytéž vlastnosti všech tvorů. Nikdo nás nemiluje víc než Otec. Vše, co je v Marii a ve svatých dobrého, zcela se jim dostává od Boha a všechno to je v Bohu nekonečně krásnější a vznešenější.

Svatí jsou mistrovské dílo Boží lásky.

Mistrovským dílem svatosti je Maria.

Nekonečný počet svatých nám dovoluje odhalit nekonečnou rozmanitost vynalézavé Boží dobroty.

V tom, co milujeme u svatých, není nic, co by nebylo z Boha, co by jim nebylo Bohem dáno. ... Dějiny svatých jsou dějinami toho všeho, co Bůh dokázal udělat z nízkosti a slabosti svých služebníků. Boha vidíme z jeho svatých. Není tedy možné si představit platné uctívání svatých, které by nebylo opřeno o nadšenou a zbožnou úctu k Bohu. Nemělo by žádnou cenu, kdybychom upadali do extase před svatými proto, že jsme ztratili chuť upadat do extase před Otcem.

(Podle Louise Evelyho, z knížky Krédo, s.110-113)

Přátelství s „obyvateli nebes“

To, že lidé volají Marii nebo svaté kvůli přímluvě u Boha, není tím, že jim více důvěřují nebo od nich snad očekávají Boží pomoc. To by se neslučovalo s katolickou vírou. Naopak, Marie a svatí nám stojí nablízku jako pouzí lidé, jako stvoření, kteří jsou, jak věříme, již u Boha. Ale protože trvá přátelství mezi lidmi, kteří již došli k cíli, a námi, kteří jsme ještě na cestě, obracíme se k nim s prosbou o modlitbu. Vždyť tak jako každý křesťan shledává jako samozřejmé, že poprosí ostatní lidi o pomoc v modlitbě, tak prosíme o přímluvu Marii a svaté, kteří jsou u Boha. Láska a pomoc bližním v nebi nepřestávají (srov. 1K 13,8)!

V mnohých situacích našeho života používá Bůh ostatní lidi, aby nám zprostředkoval svou lásku: rodiče, učitele... Proč ne tedy také svaté!?

Katechismus o úctě k Marii

„Budou mě blahoslavit všechna pokolení“ (Lk 1,48). Úcta církve ke svaté Panně je niterný prvek křesťanského kultu. Marii ... církev právem uctívá zvláštní úctou ... Už od nejstarších dob je blahoslavená Panna uctívána pod názvem "Bohorodička" a věřící se v modlitbách utíkají pod její ochranu ve všech nebezpečích a potřebách ... Tato úcta ... je sice zcela jedinečná, ale podstatně se liší od úcty klanění, která se vzdává vtělenému Slovu stejně jako Otci i Duchu svatému, a velmi ji podporuje; nachází svůj výraz v liturgických svátcích, zasvěcených Matce Boží, a v mariánské modlitbě svatého růžence, "souhrnu celého evangelia". (srov. Katechismus, čl. 971)

Úcta k Marii musí být kristocentrická

Opravdová úcta k Boží Matce musí být naprosto kristocentrická, a je hluboce zasazena do tajemství Boží Trojice, Vtělení a Vykoupení. (srov. Jan Pavel II., Překročit práh naděje, s.183)