Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem,
s měsícem pod nohama a s korunou z dvanácti hvězd kolem hlavy.
Byla v jiném stavu a křičela v bolestech
a v mukách před porodem. (Bible, Zj 12,1-2)
Dobré jednání přináší i bolest a slzy
Bible vykresluje velkolepý obraz ženy s korunou na hlavě. Ta žena je těhotná, předává život, je matkou. A právě tohle dílo – předávání života – považuje Bůh za hodné nejvyšší koruny. A nejde samozřejmě jen předávání fyzického života… K té koruně, kterou obdržela, ale patřila i bolest, nářek a utrpení. Je to zkušenost každého z nás – když se snažíme konat dobro, přináší to i slzy. Takto to zakusil i sám Kristus skrze kříž.
Vyvstává tak otázka i před každým z nás, zda máme stejné představy jako Bůh o tom, co je velké, co je hodné královské koruny. Nejednou se totiž pachtíme za věcmi, které nám připadají jako korunování našeho úsilí. Ale v Božích očích možná nejsou…
Co je úspěch v Božích očích?
Není to tak, že jiná sláva a „koruna“ je určena Kristu, a jiná určena lidem. Ježíš se s námi ztotožnil a došel do slávy i skrze zakoušení ponížení. Stejně tak Maria, která se sama nazvala „služebnicí Páně“. A nyní je ze svého ponížení, pokory, poslušnosti a nepatrnosti vyzdvižena na k Bohu na trůn… Ježíš o tom mluví v Bibli – knize Zjevení: „Kdo zvítězí, toho vezmu k sobě na svůj trůn“ (srov. Zj 3,21).
Nejednou se honíme za různými věcmi, které nám připadají velké a důležité, zdají se být korunováním našeho života a všemožného úsilí. Máme dojem, že bez nich, bez jejich dosažení nebudeme spokojeni, nebudeme šťastni. Je dobré se ptát, co si o tom všem myslí Pán Bůh: zda tyto věci, o které tolik stojíme, za nimiž se honíme, nás opravdu korunují i v jeho očích.
„Ježíš říká: Já jsem vinný kmen a vy jste ratolesti.
Kdo zůstává ve mně, ten nese hojné ovoce;
neboť beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5).
