Setkání Marie a Alžběty v Bibli
„Maria se vydala na cestu a spěchala do jednoho judského města v horách. Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu. Jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, dítě se radostně pohnulo v jejím lůně. Alžběta byla naplněna Duchem svatým a zvolala mocným hlasem: ‘Požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého! Jak jsem si zasloužila, že matka mého Pána přišla ke mně? Vždyť jakmile zazněl tvůj pozdrav v mých uších, dítě se živě a radostně pohnulo v mém lůně. Blahoslavená, která jsi uvěřila, že se splní to, co ti bylo řečeno od Pána!’
Maria řekla: ‘Velebí má duše Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení, že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Mocně zasáhl svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně. Mocné sesadil z trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamatoval na své milosrdenství, jak slíbil našim předkům, Abrahámovi a jeho potomkům navěky.’ Maria zůstala u Alžběty asi tři měsíce a pak se vrátila domů. (Lk 1,39-56)
Obyčejné setkání na obyčejném místě...
Obyčejné setkání dvou obyčejných žen? Ano i ne! Ano, protože se toto setkání odehrává “obyčejně”, na prostém místě (v domě někde na horách), ne v chrámu (anebo aspoň v synagóze). A že to byly dvě obyčejné ženy, o tom není pochyb – Maria patřila k chudým, Alžběta byla už pokročilého věku. A přesto… a přesto. Bůh sestupuje do obyčejnosti, sklání se k všednosti. A proto ten jásot, proto ten “hlas prostoupený radostí” (“jak jsem si zasloužila… hle, dítě se živě a radostně pohnulo”). Bůh sestupuje k člověku, a tak se šeď stává jasem, spektrem duhových barev. A člověk tančí.
Maria byla něčím výjimečná – otevřeností vůči Bohu
Pokud je pravdou, že tyto dvě ženy jsou obyčejné, tak musíme přece jen upřesnit, že Maria byla něčím výjimečná – otevřeností vůči Bohu. Otevřeností tam, kde se zdálo, že jsou cesty zavřené (jak počít dítě bez muže?). Otevřeností tam, kde se Boží Slovo zdálo tak těžko přijatelné, tak neuchopitelné… Ona však překročila práh “neochoty” a “uzavřenosti”, práh toho “jak se to může stát”. Maria přijala Boží Slovo a počala.
Maria počala nejprve v duši a pak v těle
Správně poznamenává sv. Augustin, že Maria počala nejprve v duši a pak v těle. Proč nejprve v duši? Protože ve svém nitru přijala Boží Slovo (zvěstované andělem) – a toto Slovo pomalu “roste” (tak jako v lůně její dítě-Vtělené Slovo), “přetéká” navenek – a hle, toto se právě děje při setkání s Alžbětou! Mariin pozdrav není pouhým slovem, ale slovem “prosyceným” a naplněným tím Slovem přijatým v nitru! A proto její obyčejný pozdrav přináší dotek Ducha, radost evangelia – toho evangelia, slova jásotu, už přítomného ve fyzickém nitru, ale také v duchovním nitru Matky Kristovy.
I obyčejný pozdrav se stává neobyčejným.
I obyčejné věci se stávají neobyčejnými.
Duch Boží nečiní nové věci, ale činí věci novými,
prozářenými Božím jasem. A člověk tančí.
