Proč do Medžugorje přichází tolik lidí? V první řadě nepochybně proto, že slyšeli o medžugorských zjeveních, z nichž první nastalo v roce 1981. Dále z toho důvodu, že zde příchozí objevují cosi výjimečného. Předně zde nalézají zvláštní prostředí, atmosféru pokoje a ztišení. Rovněž prostor pro vnitřní zklidnění, upokojení srdce. K tomu se jim zde odkrývají nové horizonty hluboké spirituality. Objevují či znovuobjevují ve svém životě smysl pro posvátno. V Medžugorji je možné nalézt posvátný čas i posvátný prostor, přičemž ‚posvátné‘ znamená vyhrazené Bohu.
Běžně se říká, že Medžugorje je místem mariánského kultu, a je to pravda. Ale při hlubším zkoumání uvidíme, že medžugorský kult je podstatně kristocentrický, neboť v jeho středu stojí slavení eucharistie, hlásání Božího slova a adorace Nejsvětější svátosti, během níž zakoušíme reálnou přítomnost Ježíše Krista, pravého člověka a pravého Boha. Někteří zde pro sebe objevují modlitbu růžence, která spočívá v rozjímání o tajemstvích naší víry. A konečně, během pobožností křížové cesty se noří do velikonočního tajemství, tj. do utrpení, smrti a vzkříšení Ježíše Krista. Tento přehled prvků kristocentrické spirituality zakončím velmi silným bodem, jímž je svátost smíření, osobní vyznání hříchů a přijetí odpuštění ve jménu Ježíše Krista.
Z církevního hlediska jde o velmi úrodnou půdou. Za uplynulá léta je zdokumentováno už 610 řeholních a kněžských povolání inspirovaných Medžugorjem. Nejvíce jich je v Itálii, Spojených státech a Německu. Bereme-li v potaz krizi povolání, zjevnou zejména v původně křesťanských zemích, např. v západní Evropě, vidíme, že se zde rodí něco nového až překvapivého.
A pokud jde o rozdané hostie – což bývá jediná možnost, jak aspoň přibližně spočítat poutníky –, v letech 1986–2016 bylo podáno 37 milionů svatých přijímání. Počet poutníků je zajisté větší, neboť ne všichni vždy přijmou eucharistii. […]
Nabídka poutních míst po celém světě je až taková, že papež František přenesl tuto problematiku z Kongregace pro duchovenstvo pod Kongregaci pro novou evangelizaci. I tady v Medžugorji lidé dostávají často to, co doma nemají. V mnoha původně křesťanských zemích není dostupná individuální svátost smíření. V řadě zemí se nepraktikuje adorace Nejsvětější svátosti, neorganizují se křížové cesty ani společná modlitba růžence. Ve francouzské Bretani mi jednou řekli, že křížovou cestu zde slavili naposledy před třiceti lety! Takové vysychání duchovního a posvátného prostoru pak způsobuje zjevnou a tolik rozšířenou krizi víry.
Avšak zde lidé přicházejí ke zdroji. Tiší svou žízeň po posvátnu, žízeň po Bohu, žízeň po modlitbě, kterou objevují jako místo přímého kontaktu s Bohem. Řekl bych, že zde cítí něco božského zásluhou Panny Marie.
V Medžugorji je v popředí titul Svatá Panna, Královna míru. Řeklo by se – nic nového po sluncem, vždyť ve světě je mnoho kostelů zasvěcených Královně pokoje. Ale pokud vnímáme kontext dnešní světové situace, spatříme to, co papež František nazývá rozkouskovanou třetí světovou válkou. Probíhá na mnoha místech zároveň, tím nejkrutějším, nejbolestnějším a nejničivějším způsobem, což znamená formou občanských válek. Lidé žijící na Balkáně i v Medžugorji zažili takovou občanskou válku docela nedávno. Já sám jsem zažil genocidu ve Rwandě. Občanská válka probíhá už několik let v Sýrii, kde je ničena kolébka křesťanství. Jsou používány i chemické zbraně. To je dnešní stav, nemluvě o vleklých konfliktech v mnoha zemích Afriky. A tak je docela zásadní utíkat se právě k Marii, Naší paní, Královně míru. Specifická role Medžugorje dnes ještě nabývá na důležitosti.
Milí přátelé, měli byste být nositeli dobré zprávy. Řekněte celému světu, že v Medžugorji lze nalézt světlo. Neboť my potřebujeme silné zdroje světla pro tento svět, který se utápí v temnotě. Přál bych vám, abyste též mohli absolvovat některé zdejší semináře, abyste mohli i pro sebe objevit to, o čem ještě nemáte tušení. Děkuji vám.“
Ze slov biskupa Henryka Hosera (5. 4. 2017), apoštolského vizitátora pro Medžugorje
