Fenomén údajných zjevení Panny Marie v Medžugorje se týká událostí, které začaly 24. června 1981 ve farnosti svatého Jakuba v Medžugorji, spravované otci františkány O.F.M. v diecézi Mostar-Duvno v bývalé Jugoslávii (dnes Bosna a Hercegovina).
V pozdním odpoledni toho dne se dvě dívky, Ivanka Ivankovićová a Mirjana Dragičevićová, vydaly do Podbrda na úpatí kopce Crnica. Najednou Ivanka spatří Pannu Marii (která se Mirjaně nezjevila). Obě dívky pokračují v cestě vesnicí. Téhož dne kolem 18. hodiny vidí na stejném místě postavu Panny Marie s dítětem v náručí šest chlapců: kromě Ivanky a Mirjany jsou to Vicka Ivanković, Ivan Dragičević, Ivan Ivan Ivanković a Milka Pavlović. Marija Pavlović a Jakov Čolo, kteří jsou stále mezi šesti vizionáři, se k ostatním dětem připojili následující den, 25. června.
Dne 21. července téhož roku se J. E. Mgr. Pavao Žanić, mostarsko-duvnocký biskup, setkal se šesti „vizionáři“, kteří mu vyprávěli o svých nedávných zážitcích. Ordinář zůstává přesvědčen, že „děti nelžou“. Toto přesvědčení projeví také o několik dní později při příležitosti udílení svátosti biřmování v medžugorské farnosti. Následně, 19. listopadu 1983, J. E. Mons. Pavao Žanić zašle tehdejší Kongregaci pro nauku víry důvěrnou zprávu o údajném zjevení Panny Marie a vyjádří o něm „velmi silné pochybnosti“.
Jugoslávská biskupská konference vydala 12. října následujícího roku prohlášení týkající se údajných událostí v Medžugorji, v němž připomněla kompetenci církevní autority posuzovat zjevení a zakázala oficiální poutě do Medžugorje.
Diecézní komise pověřená hodnocením údajných zjevení v Medžugorji vydala 19. května 1986 svůj rozsudek: 11 členů pro a 4 členové proti Non constat de supernaturalitate.
V témže roce pronuncius v Bělehradě vydal negativní stanovisko k práci diecézní komise. Tehdejší Kongregace pro nauku víry se rozhodla pověřit jugoslávskou biskupskou konferenci novým posouzením případu.
Následujícího roku, 9. dubna, byla zahájena práce komise Jugoslávské biskupské konference, která trvala do dubna 1991. Desátého dne toho měsíce byla zveřejněna závěrečná zpráva Komise jugoslávské biskupské konference o fenoménu Medžugorje, známá jako Zadarská deklarace. Kterou cituji:
„Biskupové od samého počátku sledovali medžugorská zjevení prostřednictvím biskupa diecéze, biskupské komise a komise Jugoslávské biskupské konference pro Medžugorje. Na základě dosud provedených výzkumů není možné potvrdit, že se jedná o nadpřirozená zjevení a fenomény. Početní věřící, kteří do Medžugorje přicházejí z různých míst a jsou vedeni náboženskými a jinými pohnutkami, však potřebují pozornost a pastorační péči především biskupa diecéze a pak i dalších biskupů, aby se v Medžugorji a s Medžugorjí podporovala zdravá úcta k Panně Marii v souladu s učením církve. Za tímto účelem biskupové poskytnou vhodné liturgicko-pastorační pokyny a prostřednictvím komise budou nadále sledovat a osvětlovat medžugorské události.“
Přejděme k roku 1994. Píše se 28. říjen toho roku, když nový medžugorský ordinář Mons. Ratko Perić žádá Jana Pavla II. o zřízení komise pro definitivní verdikt o „zjeveních“. V červenci 1995 je ohlášena návštěva Jana Pavla II. v Medžugorji během jeho apoštolské cesty do Sarajeva. Papež se v několika soukromých dopisech vyjádřil pozitivně o Medžugorji a o své touze navštívit toto místo. Informován o tom arcibiskup Perić požádal tehdejší Kongregaci pro nauku víry, aby zabránila takové návštěvě, která se skutečně nerealizovala.
Dne 2. března 1998 na žádost biskupa ze Saint-Denis-de-La Reunion tehdejší Kongregace pro nauku víry odpověděla, že soukromé poutě do Medžugorje jsou povoleny za předpokladu, že Medžugorje nebude označováno za místo autentických zjevení. Dále se uvádí, že stanovisko arcibiskupa Periće k rozsudku constat de non supernaturalitate není stanoviskem Kongregace pro nauku víry.
V následujících letech probíhaly různé konzultace mezi tehdejší Kongregací pro nauku víry a novou biskupskou konferencí Bosny a Hercegoviny ohledně nového přezkoumání celé dokumentace. Biskupská konference Bosny a Hercegoviny však prohlásila, že není schopna nové zkoumání provést a ani to nepovažuje za vhodné.
Zlom nastal 14. ledna 2008, kdy Benedikt XVI. rozhodl o zřízení mezinárodní komise, která měla posoudit údajné nadpřirozené jevy v Medžugorji. Předsedou této komise se stal kard. Camillo Ruini. V lednu 2014, po zhruba šesti letech práce, vydala mezinárodní komise své rozhodnutí. Závěry Ruiniho komise nebyly zveřejněny, a to na výslovnou žádost tehdejší Kongregace pro nauku víry.
Ta v následujících letech připravila řadu hloubkových studií celé medžugorské kauzy. Bylo vyžádáno stanovisko dvou odborníků, kteří dospěli k velmi odlišným výsledkům než Ruiniho komise.
V prosinci 2015, po obdržení veškeré dokumentace, vzal papež František veškeré rozhodnutí o Medžugorji do svých rukou.
Následně 11. února 2017 papež František jmenoval arcibiskupa Henryka Hosera zvláštním vyslancem Svatého stolce pro zkoumání pastorační situace v Medžugorji, zatímco 14. ledna 2019 bylo zveřejněno papežovo nařízení, podle kterého „je možné pořádat poutě do Medžugorje, pokud se bude dbát na to, aby nebyly vykládány jako potvrzení pravosti událostí“.
Nakonec 27. prosince 2021 papež František jmenoval Jeho Excelenci Mons. Alda Cavalliho novým apoštolským vizitátorem zvláštního charakteru pro farnost Medžugorje, a to na dobu neurčitou a ad nutum Sanctae Sedis. Mgr. Cavalli je nástupcem polského arcibiskupa Henryka Hosera, který zemřel 13. srpna téhož roku.
Výtah z dokumentu Mons. Armanda Mattea, sekretáře Dikasteria pro nauku víry.
