Mariina víra byla větší než víra Abrahámova,
jelikož Bůh žádal od Marie víc než od Abraháma.
Oba měli věřit, že u Boha není nic nemožné;
ovšem Abrahám měl mít syna v pozdním věku s neplodnou manželkou,
zatímco Maria se měla stát matkou, a přitom zůstat pannou.
A oba uvěřili!
Oběma Bůh daroval syna, ovšem s tím rozdílem,
že Abrahám dostal pokyn ho zabít,
zatímco Marii bylo prorokováno, že její syn bude zabit.
Abrahám věřil Bohu, ale když napřáhl nůž, aby syna zabil,
Bůh ho zastavil: „Stůj! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný,
neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna“ (srov. Gn 22,12).
Zadržel ho – víc po něm nechtěl.
Ale po Marii Bůh žádal, aby se dívala na umírání svého syna,
aby byla u jeho pohřbu – poté co vyslechla jeho srdceryvný výkřik:
„Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“ (Mt 27,46; Mk 15,34).
A přece stála pevně pod křížem a dál věřila Bohu;
věřila, i když byl její syn mrtev.
Abrahám se nemusel dívat na smrt svého syna, to od něho Pán nežádal.
Proto byla Mariina víra větší než Abrahámova.
Jak nesmírně velká víra!
