Maria umí přetvořit chlév na Ježíšův domov

Maria umí přetvořit chlév pro dobytek na Ježíšův domov mořem něhy a několika nuznými plenkami. I naše nitro se někdy podobá spíše chlévu…

Maria je služebnicí Otce, která ve chvále překypuje radostí. Je vždy pozornou přítelkyní, aby v našem životě nedošlo víno. Má srdce proniknuto mečem a rozumí všem našim bolestem. Je matkou, která svým mateřským citem otevírá naše srdce víře. Jako pravá matka putuje s námi, spolu s námi bojuje a nepřetržitě nás zahrnuje blízkostí Boží lásky.

V různých mariánských pobožnostech, které se většinou váží k místním svatyním, sdílí dění každého národa, který obdržel evangelium, a stává se součástí jeho historické identity. Mnozí rodiče pro své děti žádají křest v mariánské svatyni, a tak projevují víru v mateřské působení Marie, která rodí Bohu nové děti. V oněch svatyních lze pozorovat, jak Marie kolem sebe shromažďuje děti, které s tolikerou námahou putují. Nacházejí tam Boží sílu, aby snášely utrpení a únavu života.

Ježíš nechce, abychom
putovali bez matky

Na kříži Ježíš mohl u svých nohou vidět útěšnou přítomnost Matky a přítele.

V oné rozhodující chvíli Ježíš řekl Marii: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ (Jan 19,26-27). Ježíš nám zanechal svoji matku jako naši matku. U paty kříže nás Kristus vede k Marii. Vede nás k ní, protože nechce, abychom putovali bez matky. Pán nechce, aby jeho církvi chyběla ženská tvář. Ona, která jej s vírou zrodila, provází také „ostatní z jejího potomstva“ (Zj 12,17). Důvěrné propojení Marie, církve a každého věřícího různými způsoby rodí Krista. V Mariině lůně Kristus prodléval devět měsíců, v lůně církve bude prodlévat až do konce světa.

Maria je ženou, která putuje ve víře. Nechala se Duchem vést cestou víry a ke službě. Služba a působení církve má mariánský styl. Když totiž pohlédneme na Marii, uvěříme v sílu něhy a citu. Na ní vidíme, že pokora a něha nejsou ctnostmi slabých, nýbrž silných, kteří nepotřebují zacházet špatně s ostatními, aby pocítili svoji důležitost.