Ježíš ze sebe vychrlil všechno naráz. Maria nehnula ani brvou a dál třídí olivy, jako by o nic nešlo, jako kdyby věděla už odjakživa, že tato slova jí jednoho dne proniknou duší jako meč. Před nedávnem pochopila, že Ježíš musí odejít, a naplakala se kvůli tomu už dost a dost. Zůstane sama. Josef zemřel už před několika lety a jejímu synovi je teď třicet. Už je skoro starý, říká si, když se na něj dívá. Ví, že ji brzo opustí. Čekal jen na to správné znamení. Když jednoho dne Maria potkala cestou na trh sousedku a ta si ji vzala stranou a zapředla s ní hovor, pochopila, že ten čas právě nastal.
"Poslyš, Maria, není ten Jan Nořitel, o kterém teď všichni mluví, nějaký tvůj příbuzný? Kolem Jordánu teď vyvolává pořádný rozruch. Přitahuje davy lidí, kteří se chtějí očistit. Noří lidi do vody, jako by chtěl utopit zlo, které v nich je, prý aby se v nich pak mohl zrodit nový život. Všude se o tom povídá."
Tak už je to tady! To zvláštní dítě, které se jejím příbuzným Alžbětě a Zachariášovi narodilo, když už oba byli hodně staří, o sobě konečně dává vědět. "Žije na poušti, živí se kobylkami a medem divokých včel, který nachází ve skalních prohlubních," vysvětlovala jí sousedka, která byla očividně dobře informovaná. Maria odpovídala vyhýbavě a řekla jí toho co nejméně. Co kdyby to byla udavačka a donášela Římanům?
Tenhle Jan, co noří hříšníky do vod Jordánu, je právě to znamení, na které Ježíš čeká. Dnes v noci nepůjde spát. V lehkém nočním vánku chce ještě naposledy pocítit, jak krásné bylo být dítětem. Chce se projít po polích, kde pracoval při sklizni a kam často chodíval časně zrána nebo večer po práci v dílně, když už vedro nebylo tak úmorné, aby se o samotě modlil ke svému Otci.
Za chvíli bude svítat. Ježíš se vrátil domů. Maria stojí u ohniště. Připravila mu na cestu chlebové placky plněné směsí olivového oleje a drcených bylinek. Bere ho do náručí. Ví, že je to možná naposled, a Ježíš zase dobře ví, co se v ní odehrává. Oba cítí bolest, ale i úlevu: po všech těch letech skrytého života o sobě Syn Boží konečně dá vědět.
Oba mají stažené hrdlo, protože myslí na totéž: ten, kdo mluví ve jménu Božím, vždy riskuje odmítnutí, potupu a smrt.
