Slabost bereme jen jako nevýhodu
Maria - matka Spasitele opěvuje v chvalozpěvu Magnificat svoji poníženost a chválí mocného Boha, který shlédl na její nepatrnost a učinil jí veliké věci. Podobně se svatý Pavel rozhodl chlubit svou slabostí, aby na něm spočinula Boží moc (srov. 2 Kor 12,9). My se ale většinou svou slabostí nechlubíme a nepatrnost bereme spíše jako nevýhodu ve společenské soutěži. Kdosi však napsal: „Často vidíme jako překážku našeho duchovního růstu právě to, co je před Bohem naší největší devizou.“
Slabost je pro člověka i velkým dobrem
Z pohledu víry je totiž ohraničenost a slabost pro člověka velikým dobrem, poněvadž ho vyvádí z falešné soběstačnosti. A co víc, přitahuje Boží milosrdenství a Boží moc. Proto nás asi Boží nepřítel ponouká k tomu, abychom se snažili zařídit se tak, abychom nepotřebovali milosrdenství Boží ani lidské, abychom nebyli schopni svou chudobu a potřebnost přijmout. Maria nás učí vnímat svou nepatrnost ve víře se vztyčenou hlavou, jako důvod ke chvále.
