Maria je velká proto, že nechce udělat velkou sebe, nýbrž Boha.
Je pokorná, a proto nechce být ničím jiným než služebnicí Páně (srov. Lk 1,38.48).
Dobře ví, že ke spáse přispěje nikoli tím, že by uskutečňovala své dílo,
nýbrž tím, že se dá plně k dispozici Boží iniciativě.
Je to žena naděje.
Jedině proto, že věří Božím příslibům a očekává spásu Izraele,
může k ní vejít anděl a povolat ji k rozhodující službě
při naplňování zmíněných příslibů.
Magnificat – chvalozpěv, který vyzpívala, je jakýsi portrét její duše.
Je celý utkán z vláken Písma svatého, z vláken pocházejících z Božího slova.
Vidíme, že Maria je v Božím slově opravdu doma,
že z něho zcela přirozeně vychází a opět do něho vstupuje.
Maria mluví a myslí na základě Božího slova.
Boží slovo se stává jejím slovem a její slovo se zase rodí ze slova Božího.
Tak se mimo jiné projevuje, že její myšlenky jsou v harmonii s Božím myšlením,
že její vůle je v jednotě s vůlí Boží.
