Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Tuto čtvrtou neděli adventní (20. 10. 2020) nám evangelium podává Zvěstování Páně. »Buď zdráva«, praví anděl Marii, »počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš« (Lk 1,28.31). Zdá se, že jde o zvěst, plnou radosti, která Pannu učiní šťastnou. Vždyť která žena té doby by si nepřála stát se matkou Mesiáše? Tato slova však kromě radosti předpovídají Marii také obrovskou zkoušku. Proč? Byla totiž »zasnoubena« (v.27) s Josefem, tedy nikoli provdána, a Mojžíšský zákon stanovil, že v takové situaci spolu nesměli bydlet. Maria, čekající dítě, by tak porušila Zákon, za což byly pro ženy úděsné tresty. Uzákoněno bylo dokonce kamenování (srov. Dt 22,20-21). Boží poselství zajisté naplnilo Mariino srdce světlem a silou. Ocitla se nicméně před zásadním rozhodnutím: přitakat Bohu a riskovat všechno, včetně života, anebo toto pozvání nepřijmout a jít dál svojí řádnou cestou.
Co učiní? Odpovídá: »ať se mi stane podle tvého slova« (Lk 1,38). Jazyk, kterým je psáno evangelium, neříká pouze »ať se mi stane«. Tento slovesný tvar vyjadřuje silnou touhu, označuje rozhodnou vůli něco uskutečnit. Jinými slovy, Maria neříká: „má-li to tak být, ať se stane....; není-li možné jinak...“. Nikoli, není to rezignace, výraz chabého a povolného svolení, nýbrž mocné a živé touhy. Není pasivní, nýbrž aktivní. Nepodvoluje se Bohu, přimyká se k Bohu. Je zamilovaná a ochotná sloužit svému Pánu ve všem a hned. Mohla si vyžádat trochu času na rozmyšlenou anebo si nechat více vysvětlit, co bude následovat, popřípadě si klást nějaké podmínky... Avšak nežádá o čas, nenechává Boha čekat, neodkládá.
Zamysleme se sami nad sebou, kolikrát jen náš život tvoří odkládání, i náš duchovní život! Například vím, že mi prospěje modlitba, ale dnes nemám čas, až zítra; vím, že je důležité někomu poskytnou pomoc, ale dnes nemohu, udělám to zítra. Dnes, před Vánocemi, nás Maria nabádá, abychom přitakání neodkládali. Mám se modlit? Ano, snažím se modlit. Mám pomáhat druhým? Jistě! Jak to zvládnu? Prostě to udělám a nebudu nic odkládat. Každé přitakání něco stojí, ale vždycky méně, než kolik ji stálo ono odvážné a pohotové - »ať se mi stane podle tvého slova« - přitakání, které nám přineslo spásu.
A čemu můžeme přitakat my? Namísto bědování nad překážkami, které nám klade pandemie, učiňme něco pro toho, kdo je na tom hůře. Nikoli další dárek pro sebe a přátele, nýbrž tomu, kdo je v nouzi a na koho nikdo nemyslí! A další rada: aby se Ježíš narodil v nás, připravme srdce, modleme se, nedejme se strhnout konzumismem, nakupováním dárků, tisícerou frenetickou činností. Důležitý je Ježíš! Konzumismus, bratři a sestry, nám zkonfiskoval Vánoce. Připravme srdce, aby se podobalo Mariinu, zbavenému zla, přívětivému a připravenému uhostit Boha.
»Ať se mi stane podle tvého slova« - to je poslední věta Panny Marie v této poslední adventní neděli a pobídka ke konkrétnímu kroku směrem k Narození Páně. Pokud se totiž Ježíšovo narození nedotkne života – mého, tvého, našeho, všech, přijde nazmar. Řekněme nyní v modlitbě Anděl Páně také my: »ať se mi stane podle tvého slova«. Madona ať nám to pomůže vyjádřit životem a našimi postoji v těchto posledních dnech přípravy na Vánoce.
