Čtvrté zastavení: Ježíš potkává svou matku
Z Bible:
„K čemu tě mám přirovnat, k čemu připodobnit, jeruzalémská dcero,
kdo ti přispěje, aby tě potěšil, panno, siónská dcero?
Jak moře veliká je tvá pohroma, kdo tě má zhojit?“ (Pláč 2,13)
Z pohledu Marie:
Nikdo si nedokáže představit mé utrpení propojené s radostí
ve chvíli, kdy se mé oči setkaly s Ježíšovými
a kdy jsme se mohli na několik málo vteřin spolu obejmout.
Pořád ještě slyším znít Ježíšova slova ve svých uších:
„Mami, neplač; já tvořím všechny věci nové.“
Nikdo nemohl porozumět významu těch slov;
vždyť se zdálo, že vše spěje ke konci.
Jenom já, jeho Matka, jsem je v tu chvíli mohla pochopit.
I tebe dnes objímám stejně, jako jsem tehdy objala svého syna Ježíše.
Objímám tě se vším tvým utrpením,
se všemi tvými hříchy, s tvou veškerou křehkostí a bídou.
A tobě také říkám: „Neboj se. Společně učiníme všechno nové.“
Modlitba:
Má Matko, královno mého srdce,
tys byla přemožena zármutkem,
když jsi šla s Ježíšem cestou na Kalvárii.
Přimlouvej se za mne ,
abych se nenechal srážet pod kříž svého utrpení.
Pomoz mi uvědomit si, že žádný kříž, který nesu,
neznamená mé konečné zničení,
ale naopak je prostředkem k definitivnímu vítězství.
Sám to nemohu zvládnout.
S tvou pomocí však, Panno Maria,
spojím svůj kříž s vítězným křížem tvého Syna.
Ze sekvence Stabat Mater:
Kde je člověk, jenž zadrží
pláč, když vidí matku Boží
v takovém ponížení?
Kdo nechápe její smutek,
necítí, co matka Krista
trpí spolu se synem?
