Co tě zaujalo na karmelitánské spiritualitě?
Kromě osobnosti P. Metoděje dvě další věci: jednak jednoduchost, přímost této spirituality a jednak vztah k Panně Marii jako k té, která uchovávala slovo Boží ve svém srdci a rozvažovala o něm, jak čteme v Lukášově evangeliu – a společně s apoštoly prosila o milost Ducha svatého, jak se píše ve Skutcích apoštolů. Říkal jsem si, že to obojí bych chtěl umět, a cítil jsem se k tomu vnitřně přitahován.
Kde jsi získal tak silný vztah k Panně Marii?
Ani pořádně nevím. V naší rodině se žil vztah k Panně Marii tak jako v jiných katolických rodinách, ale bez jakéhokoli ritualismu. Růženec jsem se začal modlit sám asi v patnácti letech cestou ze školy. Ani nevím proč. Chtěl jsem se modlit a tato forma modlitby mi začala vyhovovat. Velice mě ale oslovilo, jak o Panně Marii mluvil P. Metoděj a jak vztah k ní postavil biblicky. Ukázal mi ji jako vzor oddanosti a poslušnosti Božímu slovu, jako tu, která na něm postavila svůj život. A upozornil mě na to, že byla mezi učedníky, když společně s nimi prosila o vylití Ducha svatého. A sama celý svůj život také prožívala pod jeho vedením. To byl v té době dosti nezvyklý pohled na Marii.
