… Porciunkule je jeden z kostelíků, které chtěl svatý František obnovit poté, co ho Ježíš požádal, aby "opravil jeho dům". V té době by ho nikdy nenapadlo, že ho Pán požádá, aby obětoval svůj život za obnovu nikoliv církve z kamenů, ale církve z lidí, z mužů a žen, kteří jsou živými kameny církve.

A pokud jsme tu dnes, pak právě proto, abychom se poučili z toho, co dělal svatý František. Rád trávil dlouhou dobu v tomto kostelíku modlitbou. Usebrával se zde v tichu a naslouchal Pánu, co od něj Bůh chce. Proto jsme sem přišli i my: chceme prosit Pána, aby vyslyšel naše volání, aby vyslyšel naše volání a přišel nám na pomoc.

Naše přítomnost zde, v Porciunkule, nám připomíná Pánovu společnost, že nás nikdy nenechává samotné, že nás vždy doprovází v každém okamžiku našeho života. Pán je dnes s námi. Doprovází nás při naslouchání, modlitbě a vydávání svědectví: je to On, kdo je s námi.

Je tu ještě jedna důležitá skutečnost: svatý František zde v Porciunkule přijal svatou Kláru, první řeholníky a mnoho chudých lidí, kteří k němu přicházeli. S prostotou je přijímal jako bratry a sestry a dělil se s nimi o všechno. To je ten nejevangeličtější výraz, který jsme povoláni učinit vlastním: přijetí. Přivítat znamená otevřít dveře, dveře domu i dveře srdce, a umožnit těm, kdo klepou, vstoupit. A ať se cítí v pohodě, ne v úžasu, ne, v pohodě, svobodní. Tam, kde je opravdový pocit bratrství, je také upřímná zkušenost přijetí. Tam, kde naopak panuje strach z druhého, pohrdání jeho životem, se rodí odmítnutí nebo ještě hůře lhostejnost: pohled jinam. Přijetí vytváří pocit společenství, odmítnutí naopak uzavírá člověka do jeho vlastního sobectví.

Matka Tereza, která svůj život zasvětila pohostinnosti, ráda říkala: "Co je nejlepší přivítání? Úsměv.“ Úsměv. Podělit se o úsměv s někým, kdo to potřebuje, je dobré pro nás oba, pro mě i pro toho druhého. Úsměv jako výraz sympatií, něhy. A úsměv se pak týká i vás a vy se nemůžete od člověka, na kterého jste se usmáli, distancovat. …

Z promluvy papeže Františka při modlitebním setkání u příležitosti Světového dne chudých v Assisi,
12. listopadu 2021