16. 7. Panna Maria Karmelská

Biblické texty oslavují krásu Karmelu. Na této hoře, zdvihající se na břehu Středozemního moře poblíž dnešní Haify, bránil prorok Eliáš čistotu víry vyvoleného národa. Ve 12. století se tam usadila skupina poustevníků. V obláčku vystupujícím na prosbu Eliáše z moře a přinášejícím spásný déšť (1 Král 18, 44) spatřovali předobraz Matky Boží a své řeholní společenství svěřili pod její ochranu.

Ve 13. století museli utéci před Saracény do Evropy a dosáhli schválení karmelitánských řeholních stanov. Podle tradice, která se v tomto řádu uchovává, svěřila Panna Maria generálnímu představenému Simonu Stockovi škapulíř (1251) s příslibem zvláštní ochrany pro ty, kdo ho budou nosit. Památka Panny Marie Karmelské se v karmelitánském řádu slaví od 14. století a v roce 1726 byla její oslava rozšířena na celou církev. 

Zdroj: breviar.cz

Podrobněji

Původ úcty k Panně Marii Karmelské je spjat s karmelitánským řádem, jehož první členové se přibližně ve 12. století usadili na hoře Karmel ve Svaté zemi (hebrejsky Karmel = Boží vinice). Jedná se o vápencové horské pásmo dlouhé asi pětačtyřicet kilometrů a táhnoucí se od Samaří až k rovině Jisreel. Na hoře Karmelu se nacházejí jeskyně obývané již v prehistorických dobách. Hora se proslavila tím, že na ní prorok Eliáš vyzval Baalovy a Aštartiny kněze k zápasu.

V době křižáckých výprav se stala hora Karmel centrem poustevnického života. Latinští karmelitáni, schválení papežem Honoriem III. v roce 1226, zde zasvětili malý kostelík Panně Marii. Když pak byli karmelitáni pronásledováni muslimy, utekli okolo poloviny 14. století z hory Karmel a rozšířili se po celé Evropě.

V karmelitánské tradici je zakořeněn duchovní odkaz na Pannu Marii, který se projevuje v různých formách. Karmelitáni oslovovali Pannu Marii jako „sestru“. Tato skutečnost vzbudila jisté protesty a v 17. století například Jan de Lezana namítal: „Je třeba, aby se karmelitáni od podobného vyjadřování zdržovali a oslovovali Bohorodičku výhradně vznešenými tituly.“ 

Michael od svatého Augustina nepočítá s žádnými zvláštními praktikami úcty k Marii, ale s neustálým odkazem na Marii, jakoby s neustálým přílivem/odlivem: „Snažíme se v sobě uchovat a také neustále živit synovské, něžné a nevinné zaměření duše, láskyplný nádech a výdech k Marii, jako k milované Matce a ženě, v níž má Bůh zalíbení. Tímto způsobem se zrodí jemný příliv a odliv lásky duše k ní, a od ní k Bohu.“  Michael chápe Karmel v jeho vztahu k Panně Marii jako věc předobrazenou v obláčku, který viděl Eliáš a který byl příslibem deště v době trvalého sucha. Ve skutečnosti Marie bydlela poblíž Karmelu, neboť Nazaret je od něj vzdálen jen asi třicet kilometrů. Karmel je vnímán jako symbol Mariiny přítomnosti v duchovním životě. Liturgická mešní modlitba v den památky Panny Marie Karmelské se obrací na Boha Otce s prosbou, aby „přivedl věřící bezpečně ke svaté hoře, k Ježíši Kristu“. 

Svátek Panny Marie Karmelské se slaví dne 16. července a byl ustanoven ještě před rokem 1386. Na celou církev ji rozšířil papež Benedikt XIII. v roce 1726 a ve všeobecném kalendáři byla uchována i za reformy Pavla VI. po 2. vatikánském koncilu.